close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Setkání

17. listopadu 2006 v 18:48 | Issabelka |  Povídky
Upozorňuju že tuhle povídku jsem NEPSALA JÁ!!! Jenom jsem jí zkopčila ze TÉTO STRÁNKY a napsala jí ta šikovná dívčina, která se stará i o issabelka.blog.cz. To jenom aby to nebylo křivě přisuzováno mě, když já jsem si s tim žádnou práci nedala
Setkání
Proč ještě žít, už to nemá smysl. Bez něj už ne. Brečela a utíkala k mostu. Vítr jí rozvlával krásné hnědé vlasy, sahající jí až po ramena. Byla plna stezku k němu . Co jí to udělal? Proč ji tu nechal samotnou. Nechápala. Slzy hořkosti jí stékaly z modrých očí až k rudým, plným rtům. Co bez něj? Nemá to smysl prodlužovat. Přesně věděla co má udělat. Sebejistě běžela ke svému cíli. Projížděla okolo ní auta, nevšímala si jich. Nic ji nezajímalo. Jen smutek a žal jí ležel v hlavě. Nebyla schopna myslet na nic jiného.
Stále ho viděla před sebou, jak leží v krvi. Přesně viděla jeho tvář a hlavně oči hledící na ni. Byla z toho v šoku. Ten pohled byl plný úzkosti a bolesti. Vztahoval k ní ruce. Ochotně je přijala, byly od krve. Pevně je stiskla. Cítila tep jeho srdce. Dívali se na sebe. Věděl, že jí miluje a ona jeho také milovala. Prosila ho, aby neumíral, brečela a naříkala, neposlechl. Jen co na křižovatce uslyšela sanitku, vypustil duši. Pro ní.
A teď běží za svým cílem. Okolo projíždějící auta na ní troubí, běží uprostřed silnice a vůbec jí to nevadí. Věděla o možnosti, jak se dostat k němu. Už byla blízko svému cíli. Zakopla a spadla na zem. Ošklivě si rozrazila koleno. Nic nepocítila. Běžela dál. Zastavila se. Byla u konce své cesty. Pohlédla dolů. Stála na mostě nad dálnicí, pod ní projížděla auta. Pevně sevřela zábradlí. Prudce nabrala vzduch do plic a…
Opět ho uviděla, tentokrát usmívajícího. Říkal jí: "Miluji tě a nikdy bych si neodpustil kdyby sis kvůli mně něco udělala. Nevěděla, jestli to doopravdy někdy řekl, nebo se jí to jen zdá, ale ten obraz byl neskutečně skutečný.
Pak jako by jí oslnilo světlo, nebo probudil vítr, měla hlavu čistou. Cítila žal, ale pomalu se ztrácel. Nesmírně jí pomohl. Cítila se lehčí. V duši mu děkovala. S mírným úsměvem na tváři se otočila a vyrazila zpět. Prásk! Ucítila bolest. Auto v plné rychlosti jí srazilo. Opět ho uviděla, ale teď se ho i dotýkala. Teď byl skutečný.
Jezi Ross
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama